† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Rodina RoDiNa RODINA
Co si představíte pod slovem "rodina"? Rodiče? Sourozence? Širší okruh příbuzných - dědečka, babičku, tetičky, strýčky, bratrance, sestřenky... Nebo snad spíš přátele, s kterými si rozumíte, s kterými trávíte spoustu času a s kterými je vám fain?
Viděla jsem hezký citát - Přátelé jsou rodina, kterou si smíte vybrat sami. Ať se na to dívám jak chci, tak se mi zdá, že na tom bude něco pravdy. Přátelé nás podrží, pomohou a jsme s nimi rádi, protože jsou to naši přátelé, kterým rádi pomůžeme a kterým jsme oporou.
Dá se to samé říct i o rodině? Co vlastně znamená rodina? Je to porozumění, pomoc, pochopení, láska a pohoda? Nebo ji spíš symbolizuje řád, pravidlo, výchova, kárání a tresty? Možná to, možná ono. Kdo to může posoudit? A co se vlastně od rodiny požaduje? Zázemí? Pocit mít se komu svěřit, komu vybrečet na rami, nebo je lepší před nimi radši utíkat, aby pak nenaráželi na naše slabosti?
Upřímně ze srdce závidím těm, kdo si s rodiči mohou promluvit o čemkoli, aniž by to zanechalo nějaké neblahé následky. Kdo ví, možná jsme to právě my, synové a dcery, kdo nutí rodiče aby byli takoví, jací jsou. Možná je to spíš naše než jejich vina. Možná my jsme je naučili se tak chovat, možná my jsme jim ukázali, že demokracie není správná volba, že pořádek udrží jen diktatura. Možná si za tohle všechno můžeme sami, v nějakém období, kdy jsme si mysleli, že máme vlastní hlavu a že máma s tátou už nad námi nemusí držet ochrannou ruku a že nám ta ochranná ruka brání ve výhledu na slunce. Možná jsme je my sami změnili, ale dá se to vzít zpátky? Dá se s nimi ještě vycházet? Být s nimi jako přátelé, ne jako hierarchická miniatura egyptského státu, kdy panovník může vše a otrok nic? Můžeme s nimi mluvit jako rovný s rovným, bez strachu z trestu a otevřeně? Jako přítel s přítelem?
A byla by to vůbec potom ještě rodina???
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Tak to je síla... Teprve v posledních týdnech mi dochází, co všechno je člověk schopen přehlédnout, vystát, přivodit si nepozorností a k čemu všemu se nechá donutit.
Začalo to vlastně nevinně... Jela jsem na soustředění se sborem. Jelikož nemám moc ráda cestování, byla jsem velice nervózní... Navíc moje kamarádka tam s sebou měla kluka, takže jsem neměla za kým jít... Tehdy jsem opravdu ocenila vynález MP4 přehrávače... Díky této ideální věcičce jsem přežila cestu bez újmy. Za chvíli jsem si zde našla nového kamaráda. Nervozita z cesty tedy opadla, stesk po blízkých lidech se zmírnil.
Po pár dnech ale mé nadšení velice kleslo, neboť jsem dostala neskutečné bolesti do břicha a krvácela jsem z močových cest... Jak si již můžete sami domyslet, chytla jsem zánět močových cest. Nikdy jsem nic podobného nezažila, takže jsem byla docela vyděšená... Do dneška mě mrzí nezájem naší sbormistrině. Starali se o mě cizí sbormistři a jedna naše učitelka, které jsem za to opravdu vděčná... Další den a půl jsem tedy proležela na zemi školní podlahy, pečlivě přikrytá spacákem a modlící se, ať už to mám za sebou. Většinu času tam byl někdo se mnou, ale když náš sbor koncertoval, zůstala jsem tam sama. To se pak člověku začnou hlavou honit takové zajímavé myšlenky, kdy vzpomíná skrz horečky, bolesti hlavy a kreče v břichu na své blízké.
Naštěstí jsme jeli domů a já to přežila téměř bez újmy. Dosatala jsem antibiotika a myslela jsem si, že už bude líp... To jsem ale netušila, že tohle je jen počátek totálního krachu...
Když jsem přijela domů, sestru bolelo břicho... Usoudila jsem, že to bude slepák a chtěla to říct mamce. Sestra mě ale prosila, aby jí to mohla říct ona. Nic jsem proti tomu nenamítala. Jen jsem nevěděla, že sestra zapomněla sdělit rodičům jeden důležitý fakt - totiž že ji to břicho bolí už tři dny. Další den bylo pondělí a já zůstala doma, přece s antibiotiky nepolezu do školy... Sestra brečela bolestí, tabletku jsem jí ještě dát nemohla, aby se nepředávkovala ibalginy. Hned když mamka přijela z práce vydala se se sestrou k doktorce. Ta už sice měla po pracovní době, ale je tak duchapřítomná, že na sestru počkala. Kupodivu jsem se nepletla, byl to slepák. Jen dodneška nechápu, jak to mohla tak dlouho vydržet. Naši tedy převezli sestru do Ostravy, kde je lepší nemocnice. Díky známému sestru operovali ještě dnes. To ji nejspíš zachránilo život, neboť slepák už měla prasklý a operace místo třičtvrtě hodiny trvala hodiny skoro dvě. Chudák sestřička pak strávila asi týden na intenzivní péči.
Na HAPPY ENDy jsem nevěřila, ale po zkušenostech z posledních pár týdnů musím uznat, že všechno, co vypadal tak černě, že to ani nejde popsat, se nakonec neuvěřitelně nenápadně vrátilo do svých kolejí.
Co víc k tomu říct než jen - všechno dobře dopadlo...
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1"Jdi dopředu a neohlížej se!" ... oblíbená oblíbená fráze z pohádek. Proč? Protože jít dál a zapomenout na minulost, nechat vše za sebou a bít se o další den, je mnohem, mnohem únavnější.
Melancholické chvilky, kdy buší kapky do oken a my si vzpomínáme, po kolikáté už?
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Jak hnusná je představa, že někdo jiný má právo rozhodovat o našem životě! A to i přes to, že na jisté věci máme jiný názor... Prý že jsou chytřejší, zkušenější. To možná jo, ale to ještě neznamená, že nám rozumí.
Teď si stoprocentně říkáte, že tyhle řádky píše nějaká bárbí teenka, které rodiče dovolí být venku nejmíň do jedenácti, doma nic nedělá, je rozmazlený jedináček... Doma musím být v sedum, mám o šest let mladší sestru a v létě jsem každý týden sekala zahradu. To jsem nezmínila, že pomáhám při každodenním úklidu domácnosti - vysát byt, utřít prach, uklidit, občas vyžehlit plus nějaké ty případné práce... Proto mě štve, že když si domluvím nějakou akci s přáteli, dám o ní vědět minimálně čtyři dny dopředu, jeden z mých rodičů je schopen mi něco den, dva předem naplánovat. (!)
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Škola je nejen zdrojem informací, ale často i dokonalé zábavy... O tom svědčí mnohé stránky zveřejňující kdejaký přeřek učitele, či fórek žáka.
K velice humorným scénkám patří i tělocvik. Brejlovci odloží své brejličky a najednou se znich stane ještěrka Slepýš, co profesora jistě velice nadchne...
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1A máme tu podzim...
Zelenkavá krajinka se halí do teplého hábitu nažloutlého listí, nebe ztěžklo pod tíhou mraků a ptáci začínaj lítat níže a níže. Vlezlý vítr se vkrádá pod naše zimní bundy a co třetí den musíme pěchovat do bot noviny, protože na cestě bylo tolik kaluží, že že vyhnout se jim je nadlidský úkol.
Každý paprsek slunce je stále více vzácnější, stále více si jej vážíme, neb za chvíli bude i taková troška světla pokladem.
Mimo počasí, které se stává čím dál tím více zasmušelým se mění i myšlenky obyvatelů této malé planetky ztracené někde ve vesmíru. Nevrlost je téměř na denním pořádku, neshody s okolím začínají přesahovat tolerovatelnou hranici a občasná deprese taky zrovna nepotěší.
Ale i tak jsou na světě věci, ze kterých se lze radovat....
....a to přesto, že je sychravý podzim....
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Bohatý člověk je ten, kdo je obohacen o mnohé zkušenosti.
Potkávat milovaného člověka, moci se mu dívat do očí, moci na něho sáhnout a říct mu s úsměvem vše o svých citech - to je nezapomenutelné štěstí. O čež je větší, kterak je opětováno!
Každá minutka s milovaným, každý dotek jeho kůže, to je důvod proč žít, proč doufat v další den, proč se chtít probudit, proč dýchat zdejší vzduch nasycen CO2.
Jsi mým štěstím, mou hvězdou života. Dáváš mi miliony podnětů ke štěstí a jsi rád, když jsem veselá. Jsem veselá když jsem s tebou, když si šťastný.
Okamžiky s tebou prožité jsou tak krásné, tak bohaté.
Mám miliony krásných vzpomínek. Nevyměním je, neprodám. Jsem milionář!
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Jestlipak znáte nějaké emoce, chování nebo vlastznosti, co vás charakterizují? A najdete na každé písmeno?
A -agresivní... pokud s vámi nechodím tak se rapidně sníží pravděpodobnost, že mě přistihnete ve chvíli, kdy vám vrážím nůžky do páteře... O:)
B -
C - citlivá... občas až moc... xD
D - důvěryhodná... když se mi někdo svěří, může mít jistotu, že se to během pěti minut nedozví celé město...
E -euforijní... takové stavy prožívám téměř nepřetržitě :D
F - poslední dobou se ze mě stává flákač... ne že bych chtěla... ale být s láskou je mnohem lepší než se dět ve škole :-/
G - geometricky nesymetrická :D
H - hloupá... :(
Ch - chorobomyslná! xD ne, to snad ještě ne...
I - impulzivní... to se snažím nebýt... ale když mě někdo naštve, tak se neznám...
J -
K - kreativní... o tom svědčí hlavně sešity... tooolik malůvek.. a že nesouvisely s látkou! xD Za největší výtvor mé fantazie jde označit výtvor na stěne velikosti dva metry s vyculenou žirafou :D (add: visí ve třídě...)
L -
M -
N - nostalgická? možná občas... kdo by rád nevzpomínal... O:)
O -
P - pomstychtivá! xD ale jen vůči vybraným jedincům...
Q - heh... došla mi slova...
R -radikální... ale jen trochu... :)
S - společnská tedy opravdu nejsem... tudíž spíše Samotářská :)
T - tvrdohlavá? trošku... jen nechci přílišně důvěřovat a dávat na rady druhých, které nejsou ověřené... :)
U - uzavřená...
V - vybíravá snad nejsem... a pokud ano, tak o tom nevím xD
W -
X - xD X? tak to netuším...
Y - Ynformační antitalent... nejsem schopna si zapamatovat průběžně se měnící informace a ani mě nezajímají... Takže se v dnešním světě vlastně vůbec neorientuji.. :)
Z - zvědavá.. zvědavá a zlá... a pokud nevěříte, zeptejte se mých nejbližších... 8)
† 22. 06. 2009 | kód autora:
hB1Dobrý den, jsem ráda, že vaši oči přeletěly tyto řádky. Kdo jsem? Nyní identita "uknown", bydlící na těchto stránkách... Obsah toho blogu zatín nemám konkretizovaný, tudíž počítejte opravdu se vším možným. :)
S pozdravem unknown
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
