A máme tu podzim...

Zelenkavá krajinka se halí do teplého hábitu nažloutlého listí, nebe ztěžklo pod tíhou mraků a ptáci začínaj lítat níže a níže. Vlezlý vítr se vkrádá pod naše zimní bundy a co třetí den musíme pěchovat do bot noviny, protože na cestě bylo tolik kaluží, že že vyhnout se jim je nadlidský úkol.

Každý paprsek slunce je stále více vzácnější, stále více si jej vážíme, neb za chvíli bude i taková troška světla pokladem.

Mimo počasí, které se stává čím dál tím více zasmušelým se mění i myšlenky obyvatelů této malé planetky ztracené někde ve vesmíru. Nevrlost je téměř na denním pořádku, neshody s okolím začínají přesahovat tolerovatelnou hranici a občasná deprese taky zrovna nepotěší.

Ale i tak jsou na světě věci, ze kterých se lze radovat....

....a to přesto, že je sychravý podzim....